Na nádech - Články

Ploutve

Wed, 06 Jan 2010 15:39:22 +0100

Výrobce: Cressi-sub

Typ: Gara 3000

Koupil jsem za: 3100,-

Ploutve patří mezi nejzákladnější výbavu každého freedivera. Existují i disciplíny, kde se ploutve nepoužívají a mnoho freediverů používá monoploutev, přesto má dlouhé bifiny, jak se dvěma ploutvím říká, skoro každý, a to hlavně na trénink.

Ploutev na freediving je na první pohled delší, než jiné druhy ploutví - měří většinou kolem 90 cm. Důvodem je snaha o maximální účinnost, tedy co nejefektivnější a nejplynulejší přenos vynaložené energie do pohybu vpřed, dolů nebo vzhůru. Díky délce ploutví je záběr dlouhý a táhlý, takže při správné technice kopu je ploutev stále v záběru a žene plavce konstantní rychlostí vpřed.

Kromě délky je důležitá i stabilita ploutve, kterou pomáhají udržet podélné výběžky. Ploutev musí být pohodlná a botička musí velmi dobře padnout, pevnost botičky je pak důležitá pro správný přenos energie. Gara 3000 má velmi pohodlnou botičku, která není tak pevná a tvrdá jako mají třema Omery, ale na moji úzkou nohu je jako dělaná, ostatně je to asi nejoblíbenější ploutev mezi freedivery vůbec.

Samostatnou kapitolou je tuhost ploutve. Obecně platí, že čím silnější a statnější freediver, tím tvrdší by list ploutve měl být. Také pro hloubkové disciplíny je lepší tvrdší list, než v bazénu, přesto má většina freediverů stejné ploutve pro trénink na hloubkách i v bazénu a na závody pak používají monoploutev. Tuhost a chování ploutví ovlivňuje i materiál, ze kterého jsou vyrobeny listy. Gara 3000 je klasická plastová ploutev, špičkou jsou ploutve karbonové.

Protože moje nejoblíbenější bazénová disciplína je dynamika bez ploutví a do hloubky se nejraději vydávám přítahy po laně - také bez ploutví (free immersion), tak jsou pro mě tyto bifiny zcela dostatečné. Používám je hlavně při tréninku na hloubkách, protože tam se na střídačku vzájemně jistíme (safetujeme), což je nejlepší právě s bifinama (v monoploutvi člověk není tak obratný a bez ploutví někoho tahat z 20 metrů je o život. V praxi to vypadá tak, že se v tréninku dělá free immersion s ploutvemi na nohách i když se nepoužívají, aby se nemusely stále vyzouvat a nazouvat.

6 minut pod vodou... a žiju!

Tue, 08 Sep 2009 23:49:46 +0200

Další hranice padla. Asi tak před čtyřma hodinama jsem si říkal, že bych chtěl umět vydržet pod vodou 5 minut. To bylo těsně před dnešním tréninkem. Můj dosavadní rekord ze statiky (výdrž pod vodou na jeden nádech) byl 4:44 a od února, kdy jsem tento výkon udělal, jsem ve vodě statiku nezkoušel. Dneska jsem zvládl pro mě poněkud nepochopitelný výkon, ze kterého mám šílenou radost - vydržel jsem pod vodou nedýchat 6 minut a 4 sekundy. Zítra napíšu podrobnosti.

Tréninkový týden 2009-35

Fri, 04 Sep 2009 09:49:57 +0200

Něco se daří, něco ne. S běháním je to špatný - chybí morálka, navíc bylo nejdřív moc teplo, pak moc zima, teď prší... Zkrátka, je příliš mnoho důvodů, proč raději zůstat ráno o hodinu dýl v pelechu. Asi by to vyřešil nějaký domácí stroj typu běžecký pás, ale ten není kam dát, tak snad jedině stepper - asi do toho půjdu.

Na druhou stranu jsem si v úterý vyrovnal maximum v bazénu bez ploutví - na nádech 88 metrů, a včera jsem si vylepšil maximum ve statice na suchu, když jsem si bezdeší užíval po dobu 5 minut a 30 sekund.

Celkový dojem z tohoto týdne je spíš dobrý, protože jsem na dobré cestě se v říjnu na závodech přiblížit stovce metrů bez ploutví a pěti minutám ve statice, což by mi dalo dohromady něco málo přes 100 bodů, a to by mi na první závody stačilo. Hlavně si co nejvíc všechno vštípit, abych pak něco ve stresu nezkazil a nepředvedl nějaký black-out.

Jinak se chystám, že začnu zkoušet apnea-walking, což je trénink na toleranci vysokého obsahu CO2. Člověk se nadechne, zadrží dech a jde a jde, dokud to jde a pak, až to nejde, se buď nadechne, nebo se po nějaké době probere na zemi a neví, kde je, kdo je a co se děje. No, na to jsem fakt zvědavý.

5:30 na suchu

Thu, 03 Sep 2009 23:39:49 +0200

Dneska (před pár minutama) jsem si dal suchou simulaci soutěžní statiky (zádrž dechu bez pohybu) se zkrácenou přípravou:

Ventilace	Statika	Začátek kontrakcí	Poznámka
3:00	3:00	2:00	pohoda
3:00	4:00	2:30	pohoda, ke konci nepohoda
4:00	5:30	3:20	maximálka a osobák na suchu

Před finální statikou jsem dělal 4 výplachy (silné výdechy). První dvě minuty - to byl sen, pak jsem se soustředil, abych předčasně nenastartoval kontrakce. Ty přišly o pár vteřinek později, než jsem čekal (3:20) a necelou minutu a půl, tedy do času 4:40, byly klasické - pomalé, po 5 sekundách. Pak se to pořádně rozjelo a kontrakce už se mnou docela házely. Zabalil jsem to podle času, protože se mi líbilo 5:30. Neodhadnu, jak dlouho bych to ještě podržel. Po statice 4 výplachy a pak rychlý protokol (sundat brýle, ukázat OK a říct "I'm OK"), takže do předepsaných 15 sekund to bylo s rezervou.

Šnorchl

Sun, 30 Aug 2009 14:59:56 +0200

Výrobce: Cressi-sub

Typ: America

Koupil jsem za: 390,-

Přestože mezi šnorchlováním a freedivingem je určitý rozdíl, patří i u freedivingu šnorchl mezi základní (ABC) vybavení. V tomto případě platí pravidlo, čím jednodušší, tím lepší. Na trhu existují šnorchly s různými klapkami, vlnolamy, ventily pro výdech a dokonce i šnorchl s FM rádiem. Pro freedivera je ale nejvhodnější klasický obyčejný typ, který by měl co nejméně zavazet, když není zrovna potřeba.

K čemu je šnorchl dobrý, pokud zrovna nepozorujeme rybičky na mělčině, ale vrháme se do hlubin? Je to především nutný prostředek k tomu, abychom mohli v klidu pozorovat parťáka pod vodou, sledovat jeho zanoření a připravovat se na safety ponor, kdy jdeme parťákovi naproti. Bez šnorchlu buď nemáte přehled o dění pod hladinou (máte hlavu nad vodou) a nebo se díváte dolů se zadrženým dechem a v případě potřeby rychlého zanoření (parťák má potíže) se musíte vynořit, rozdýchat, nadechnout a zanořit, čímž ztrácíte dlouhé vteřiny.

Šnorchl se může použít i pro rozdýchávání těsně před vlastním ponorem, ale mě osobně vyhovuje spíš poloha v leže na zádech. Na co je ale skvělý určitě, to je úvodní příprava na ponory, a to i v bazénu, kdy se provádí tzv. "facial immersion". Během této přípravy freediver leží nehnutě na hladině, obličej má ponořený ve vodě a velmi klidně dýchá přes šnorchl. Kontaktem obličeje s chladnou vodou se totiž zpomaluje srdeční frekvence a tělo se lépe připraví k nastartování diving reflexu. Proto se také kromě šnorchlu používají plavecké brýle a skřipec (nose clip), protože klasická maska zakrývá příliš velkou část obličeje a efekt není dostatečný.

V bazénu se šnorchl většinou odkládá a pod vodu se nebere, na volné vodě pak bývá připevněn k masce, a to tak, aby po vyjmutí z úst během ponoru nikde nezavazel. Někdo si jej proto připevňuje k masce až v temenní oblasti, ale mě vyhovuje klasické upevnění na spánku. Hlavně je důležité šnorchl při zanoření vyjmout z úst, a to kvůli bezpečnosti i efektivitě ponoru.

Maska

Fri, 28 Aug 2009 09:39:59 +0200

Výrobce: Aqua Lung - Aqua Sphere

Typ: Sphera

Koupil jsem za: 750,-

Maska patří mezi základní výbavu freedivera. Umožňuje vidět pod vodou ostře, a to díky tomu, že vytváří vzduchový prostor mezi okem a vodou.

Maska musí především dobře padnout, to znamená, že do ní nesmí téct. Potřebný je také dobrý rozhled, protože v hloubce není dobré kroutit hlavou všemi směry - hrozí poranění trachey - měli byste tedy vidět dostatečně nad sebe i bez potřeby záklonu.

Velmi důležitou vlastností je nízký vnitřní objem masky, protože při ponorech se v hloubce musí v masce vyrovnávat tlak, čímž se freediver připravuje o drahocenný vzduch. Čím větší hloubka, tím více vzduchu je potřeba do masky fouknout a vzhledem k tlaku je to několikanásobek vnitřního objemu masky. Na druhou stranu, při výstupu k hladině je pak možné rozpínající se vzduch zase z masky nosem natáhnout zpět do plic, což může trochu pomoci, protože jde o vzduch méně vydýchaný, než jaký ke konci ponoru máme v plicích.

Maska by měla mít čiré sklo, a to hlavně kvůli zpětné vazbě s buddym. Mělo by být totiž dobře vidět na oči, které často prozradí, jak na tom freediver je - při výstupu, kdy poslední metry absolvuje s doprovodem buddyho, i po vynoření, kdy je freediver opět pod dohledem buddyho, který může podle očí poznat, že je nějaký problém a včas pomoci.

Posledním parametrem, který by freedivingová maska měla splňovat, je barva silikonu. Nejedná se jen o designovou záležitost - průhledné a světlé silikony mohou vytvářet nežádoucí odrazy či odlesky a freedivera to může rušit nebo mást v momentě, kdy potřebuje stoprocentní koncentraci. Proto je nejčastější barvou silikonu barva černá.

Maska Sphera, kterou používám já, je vyráběna pod značkou Aqua Sphere nebo Technisub. Obě tyto značky jsou součástí skupiny Aqua Lung. Název skupiny je na silikonu masky, výrobce (Aqua Sphere nebo Technisub) je uveden na plastovém rámečku skel. Když mluvím o sklech, jedná se vlastně o plast, který má své výhody i nevýhody. Snadno se poškrábe, ale zato je úžasně flexibilní, takže masku je možné ohýbat i přes průzory, proto vždy perfektně sedne. Navíc díky použití plastu jsou průzory zaoblené, což snižuje vnitřní objem a velmi rozšiřuje zorný úhel. Někomu to ale může vadit a prý se někomu dokonce z mírně zkresleného pohledu do stran dělá špatně, mě ale tato maska naprosto ve všem vyhovuje a nejsem sám - Sphera je jednou z nejoblíbenějších masek mezi freedivery.

Attersee - srpen 2009

Thu, 27 Aug 2009 01:16:34 +0200

Takže jak jsem slíbil, je tu zprávička z prodlouženého víkendu u Attersee a taky v Attersee. Že jsem si udělal pěkný osobní rekord, to jsem se už zmínil v příspěvku Třináct pater pod vodou a taky v profilu tohoto výkonu, teď pár poznámek z vlastního výletu.

S manželkou a naším malým Adisem jsme vyrazili v sobotu kolem deváté z Rousínova a podle předem připraveného manuálu jsme trefili všechny odbočky, takže jsme se zdárně dostali na rakouskou dálnici A1, která nás zavedla až k Attersee.

Attersee je největší jezero v rakouské části Alp. Je dlouhé 20 km, 2-3 km široké, přes 170 metrů hluboké a leží v nadmořské výšce cca 500 metrů. Je to ideální místo pro potápění, velká hloubka je už pár desítek metrů od břehu.

Asi o půl druhé jsme dorazili do cíle. Pršelo, bylo určitě pod 15 stupňů, foukalo a byly slušné vlny. Řekl, jsem, že v tomto do vody nepůjdu a nechám si ponory na neděli. Místo potápění se šlo na rodinnou pocházku pod deštníky (Adis měl svůj, ale s Luckou jsme se mačkali pod jedním). V mém krátkém tričku bylo poměrně chladno, chvílemi i víc a nakonec mi byla už pořádná kosa. Zastavili jsme se v nějaké cukrárně a došli k akváriu, takže malej si to docela užil. Cestou zpátky projeli kolem nás kluci (a Saša) z klubu (jeli z potápění), ale nevšimli si nás, protože ani netušili, že jsem s rodinkou taky u Attersee. Byli tu už od pátku a měli to domluvený dlouho dopředu, zatímco my jsme se rozhodli až na poslední chvíli.

V neděli se nádherně vyčasilo, takže jsem po lehčí snídani sbalil věci a pádil k vodě. Celkem jsme byli na třech bójkách, ale nevím proč - ta naše jako jediná se nechala unášet vlnami pryč. Zátěž jsme spouštěli až na dno, ale ne a ne se chytit. Nakonec jsme se přivázali k sousední bójce a šli na ponory.

Zatímco jsme s Hansem dělali zahřívací ponory a negativky, kluci vedle už hlásili osobáky přes třicet metrů. Nakonec jsem si pro osobák došel taky a splnil tak bohatě svá přání i svůj cíl celé akce. Protože jsme se nakonec utrhli od sousední bójky a driftovali desítky metrů pryč, dalo docela práci dostat bójku na správnou pláž. Ono i to tahání lana předtím dalo zabrat, takže jsem se rozhodl, že tento první ponor byl i můj poslední a zbytek prodlouženého víkendu (nedělní odpoledne a pondělní dopoledne) jsem se rozhodl věnovat rodině.

Po nedělní procházce jsme zajeli kouknout na Hanse, který bydlel poblíž i s rodinkou a pak i na zbytek bandy, kteří obsadili sídlo vysoko v horách. V pondělí jsme šli poslat pohledy, prošli jsme si část Weyreggu a po poledni vyrazili k domovu.

Celkový dojem z víkendu je skvělý. Adámek viděl krávy (i jednu fialovou), ovce, pohladil si koně, nakrmil srnky, viděl ryby v akváriu, já jsem si doplaval do hloubky 38,7 metrů a Lucce se neutopil manžel, takže jsme byli spokojeni všichni tři.

Profil osobního rekordu

Mon, 24 Aug 2009 21:59:51 +0200

Zde jsou podrobnosti k mému včerejšímu osobáku:
Místo: Attersee, Rakousko

Datum 23. 8. 2009 12:09

Hloubka: -38,7 m

Čas: 1:24

Disciplína: FIM

Teplota na hladině: 21 °C

Teplota v hloubce: 7 °C

Profil ponoru:

Zajímavost: V profilu je krásně vidět, jak jsem to ve 32 metrech málem zabalil, ale pak se rozhodl něco přidat.

Třináct pater pod vodou

Mon, 24 Aug 2009 21:39:50 +0200

Je to tam! Další osobáček na hloubkách padl podle očekávání na soustředění v rakouském alpském jezeře Attersee. Že těch dosavadních 25 metrů z tuzemského lomu Leštinka posunu hlouběji, to jsem tak nějak tušil, ale že padnu až do hloubky 38,7 metrů, v to jsem ani nedoufal.

Byla to moje třetí akce na hloubkách. První dvě proběhly na Leštince, kde je dno 25 metrů hluboko. Při ponorech na Leštince jsem cítil, že těch pětadvacet je tak nějak na hraně, ale že když se zadaří, tak bych to mohl blíž ke třicítce natáhnout. V Attersee jsem si dal nejdřív tři zahřívací ponory do 17, 20 a 23 metrů a tři negativky (ponor ve výdechu) do 7 metrů.

Pak jsem se rozdýchal, u toho se párkrát napil (byly vlny) a zajel pod vodu. Otočil jsem to v hloubce 36 metrů pod hladinou Attersee a pádil k hladině. Celkový čas 1:23 byl hodně rychlý na to, že jsem dělal FIM (ponor s přítahy lana). Kluci na hladině dokonce tvrdili, že jsem tahal tak silně, až jsem ponořil celou bójku pod hladinu, což viděli naposledy v Čelistech.

Po krátké euforii z nového osobáku jsem šel na druhý pokus. Opět FIM a opět jsem spěchal. Padl jsem do slušné hloubky a rozhodl se to otočit. Koukám na hodinky (zapnul jsem si podsvícení) - 32 metrů. To už jsem byl ale přetočený hlavou nahoru. Říkám si, že ještě něco přidám, opět se otáčím hlavou dolů. Dvakrát škubnu, až se zastavuji o plate v hloubce 38,7 metrů. Otočka a návrat - celkový čas 1:24. Byl jsem zpět o vteřinu dřív, než jsem nahlásil buddymu.

Letos už to asi nepřekonám, takže se od této chvíle soustředím plně na říjnové závody v DNF a STA.

Attersee bude!

Fri, 21 Aug 2009 17:29:56 +0200

Tak už je to jistý. Víkendového soustředění u rakouského jezera Attersee se nakonec zúčastním a mám z toho obrovskou radost. Skoro celý náš klub tam jede pokořit pořádné hloubky, protože tuzemská Leštinka s 25 metry prostě fakt nestačí.

Beru celou rodinku, takže to bude i fajn výlet, jenom to počasí nevypadá nejlíp. Snad to ale nebude tak zlý a podaří se nejen nové osobáčky, ale i nějaká ta rodinná podvečerní procházka.

Zítra ráno jedeme a vracíme se v pondělí, takže v úterý tu bude určitě zprávička.

Skoro jsem běžel

Fri, 21 Aug 2009 15:49:19 +0200

Je mi 31, chodit umím už přes třicet let, ale běhat se učím až teď. Vůbec si nedovedu představit, že si jde někdo jen tak zaběhat, přitom relaxuje, kouká po krajince a kochá se přírodou. To prostě není možný. To já běžím poloviční rychlostí, než jdou chodkyně při chodeckém závodu na 3x takovou vzdálenost, než já běžím, a ještě u toho vnímám akorát tak nastupující infarkt. Ale aspoň mám co zlepšovat.

Včera jsem se opět dokopal k tomu, abych vstal v šest ráno a absolvoval svůj oblíbený 8,6km okruh, který je snad pořád do kopce, což je na okruh docela podezřelé. Nechtěl jsem to hrotit, ale nakonec jsem do toho dal dost. Úseky, které běhám, jsem u něco prodloužil a prudké kopce, které jdu, jsem zkusil jít svižněji. Výsledek byl pro mě docela překvapující - zlepšení o tři a půl minuty a celkový čas 1:01:29. Tak ta magická hodina už není tak daleko. No a co, že to jiní zaběhnou za pětadvacet a jiní ujdou za pětatřicet minut, oni zase nevydrží 5 minut pod vodou.

Ještě malá zmínka o večerním bazénu. Byli jsme tam jenom tři, tak jsem nedělal žádné maximálky, spíš jsem si jen hrál. Zkusil jsem simulovat FIM (Free Immersion - přitahování po laně do hloubky), a to tak, že jsem se odrážel od kanálků na dně - střídavě pravou a levou rukou. Dal jsem si takto pohodlně 66 metrů plus pět dolů a pět nahoru a nějaké kličkování u dna (zavazeli tam bublinkáři), takže celkem necelých 80 metrů. Kdyby to šlo takto snadno dolů a mohl jsem tak dát 40 metrů..., ale to je zatím sci-fi.

Začnu trochu trénovat

Mon, 17 Aug 2009 18:22:39 +0200

Doposud mě freediving bavil, ale o nějakém tréninku nemohla být řeč. Měl jsem i několikaměsíční období bez vody, pak jsem zašel párkrát na bazén a zase se odmlčel.

V poslední době se ale dostavily nečekané úspěchy (pro někoho to nic není, ale pro mě to úspěchy jsou), hlavně bez tréninku 88 m bez ploutví v bazénu a 25 m bez ploutví v hloubce. Říkám si: "sakra, chlape, kdybys trochu makal, tak to může být ještě lepší". Kromě toho se po třicítce potýkám s pocitem, že jestli něco nedokážu teď, tak za deset let už mé rozlámané tělo prolezlé všemi civilizačními chorobami nezvládne už ani vylézt bez zastávky do druhého patra.

A je tu ještě jeden důvod. Ani nevím, co mě vyhecovalo, ale přihlásil jsem se na svůj první závod, který je koncem října ve Zlíně, a to je dost dobrý důvod začít trochu makat.

Vzhledem k tomu, že mé ambice nejsou vysoké, tak tu budu klidně psát o své přípravě bez obavy z toho, že by nějaký soupeř záludně využil prozrazenou taktiku. Mým cílem je závod dokončit čistě a neskončit poslední. Zúčastním se obou vypsaných disciplín, tedy statiky (STA) - výdrž na nádech bez hnutí ve vodě (zkusím zvládnout 4:30) a dynamiky bez ploutví (DNF) - plavání na nádech v 25m bazénu bez ploutví (zkusím otočit na 75 metrech).

Chci trénovat v bazénu - vyvážení a techniku plavání mám v pořádku, budu trénovat tolerance na O2 a CO2. Pak musím začít dělat O2 a CO2 tabulky (opakované zádrže s postupným prodlužováním doby zádrže nebo zkracováním doby rozdýchávání) - toto jsem dělal v životě asi 3x a musím najít motivaci se s těmi tabulkami potrápit.

Největší problém ale vidím v kondici. Sezením na židli jsem zdegeneroval tak, že je pro mě problém jakýkoli rychlejší pohyb a tepová frekvence pak letí okamžitě do nebes. Tady bude práce nejvíc a vím, že se nestihnu pořádně připravit, ale jakékoli zlepšení bude jenom plus a později se kondička hodí také.

Takže pro začátek jsem si dal v bazénu 15x 44 metrů (bazén má na šířku 22, proto to divné číslo), a to bez ploutví a vždy s cca minutovou pauzou. Cílem by mělo být zvyknout si na kontrakce při plavání (u posledních pokusů to kopalo už po prvním bazénu na 22 metrech) a hlavně na přebytek CO2, protože ten se opakovanými pokusy a krátkým časem na rozdýchání pěkně hromadí.

Dalším tréninkem, se kterým jsem začal, a nejvíc se ho děsím, je trénink kondice. Začal jsem s během. No během. Spíš chozením s občasným popoběhnutím - víc ze sebe vymáčknout nedokážu. Našel jsem si v okolí pěkný 8,6km okruh s výškovým rozdílem 75 metrů a třemi stoupáními a zatím ho absolvoval včera za 1:07:08 a dnes za 1:04:58. Já vím, je to tragédie, ale kdybych aspoň trochu zlepšil schopnost zvládnout ponory bez toho, aby mi při plavání vylítl tep na 150, tak budu rád.

Dneska se asi večer poperu s tou tabulkou na O2 a zítra se těším na tu nejoblíbenější část tréninku - ve vodě.

25m CNF

Sat, 15 Aug 2009 19:22:04 +0200

V neděli 9. 8. 2009 na Leštince (lom ve Východních Čechách) jsem chtěl poprvé zkusit ponor na nádech bez ploutví s konstatní zátěží (co si vezmu dolů, musím vynést i nahoru).

Neměl jsem vůbec představu, jak to půjde, a měl nemalé obavy z výstupu, protože už od desetimetrové hloubky místo vztlaku působí víc gravitace a člověka to táhne ke dnu. Zkusil jsem si cvičně zaplavat do 10 metrů, pak si dal pár minut přípravy na hladině a šup dolů. Prvních pár metrů to byl boj se vztlakem a ještě k tomu jsem musel stihnout vyrovnávat. Od 10 metrů to šlo jako po másle, až jsem se zastavil na dně - 25,3 m. Otočka byla delší, protože se mi zasekl úvazek, ale brzy povolil a já začal s výstupem. Je fakt, že ty první metry nahoru šly těžce. Záběr mě vždy posunul nahoru, ale nebyl čas na splývání, protože ihned po skončení záběru se výstup zastavil a já začal klesat zpět ke dnu. Naštěstí mám slušnou techniku plavání a efektivní záběr, takže to šlo poměrně rychle a za chvíli už jsem viděl buddyho ve 12 metrech. Posledních deset metrů mě to už vytáhlo bez práce a hladinový protokol jsem zvládl v pohodě. Super! Koukám na hodinky a docela mě překvapil čas - i s malým zdržením u dna jsem se vrátil za 1:04, což je rychleji, než většina mých ponorů s ploutvemi.

Víkend na Leštince

Sat, 15 Aug 2009 17:25:52 +0200

O víkendu 8. a 9. srpna proběhlo klubové soustředění na lomu Leštinka. Hrozně jsem se těšil, protože jsem si zde minule udělal svůj první hloubkový ponor a teď jsem si to chtěl pořádně užít, prozkoumat podvodní skanzen a hlavně zkusit (opět poprvé) disciplínu CNF (ponor na nádech bez ploutví a s konstatní zátěží).

V sobotu dopoledne jsem se s ploutvemi podíval 4x na dno v 25 metrech. Šlo to docela hladce, žádný problém s vyrovnáváním tlaku jsem neměl. Na závěr dopoledních ponorů jsem si podplaval keson, jehož spodní část leží nějakých 20 metrů pod hladinou, a pak si udělal pěkný výstup od kesonu k hladině kolem skal. Ponor jsem si natáhl ke dvěma minutám a Hans mě přitom točil.

Odpoledne po lehkém obědě jsme vyrazili prozkoumávat podvodní skanzen. Nová baterka se docela hodila, protože kolem hloubky 13-17 metrů, kde skanzen leží, už je šero a hlavně uvnitř domečku, který se dá proplavat je docela tma. Přímo v domečku bylo dost živo - v jednu chvíli byli uvnitř i tři freediveři, takže se vzhledem ke dvěma vstupním otvorům (okno a dveře) dělala fronta. Natočili jsme i nějaká videa, třeba jak ve 13metrové hloubce uvnitř domečku mlátím kladivem do kusu železa upevněného ve svěráku.

Největším zážitkem ale bylo setkání s jeseterem - doplaval jsem k domečku a pokračoval skanzenem u dna směrem k důlním vozíkům. Mezi nimi ležel na dně jeseter, který ani nebyl moc vidět, ale poté, co jsem na něj posvítil baterkou, se v té tmě úplně rozzářil. Byl asi zmatený z toho světla, protože se ani nehnul, když jsem k němu připlaval. Dokonce se nechal dvakrát pohladit a teprve potom odplul do tmy.

Večer všichni spěchali z vody, a tak jsem zůstal v lomu jenom já, můj Olympus a rybičky. Potkal jsem jednu krásnou štiku a několik hravých kapříků.

Večer bylo v plánu grilování, ale některým to nestačilo a odjeli kamsi trsat a hlavně chlastat, čímž si totálně zkazili nedělní ponory. Naštěstí jsem si dal jen dvě pivka a pak už jen nealko, takže i v neděli jsem mohl směle do vody.

Právě na neděli jsem si nechal poslední hloubkovou disciplínu, a sice konstatní zátěž bez ploutví. Po pár zahřívacích ponorech a dvou ostrých, ale s ploutvemi, jsem si dal jeden pokusný ponor už bez ploutví a pak finální ponor. No, a byl z toho můj první osobáček bez ploutví, pochopitelně až na dno, tedy přesně 25,3 metrů. Paráda. Víc k ponoru dám do rubriky Osobáčky.

Víkend na Leštince se povedl a určitě se sem ještě letos podíváme a pokud bude dobrá viditelnost, udělám nějaké fotky skanzenu.

88 m DNF

Wed, 05 Aug 2009 01:44:19 +0200

Tak dneska se dařilo! Ondra dovalil můj vytoužený a moc potřebný zátěžový obojek na krk. Odvedl skvělou práci a odhadnutých 2,7 kg se ukázalo jako vyhovující hmotnost. Rozhodl jsem se vyzkoušet vyvážení a v hloubce kolem 2 metrů jsem letěl krásně rovně - jako po másle. DNF (dynamika bez ploutví - plavání na vzdálenost pod vodou bez ploutví) obvykle trénuju na šířku bazénu - cca 22 metrů. S novým obojkem jsem dal hravě 2 šířky (44 m), tak jsem zkusil i nové plavecké brýle, nasadil nose-clip (skřipec na nos) a po pár dvojitých šířkách jsem si řekl o safety a šel zkusit otočit třetí obrátku (66+). První dvě šířky byly super, až v půlce třetí přišly kontrakce, tak jsem to oočil a čtvrtou šířku dal celou - výsledek 88 metrů a posunutí osobního maxima o 22 metrů - hurááá!

Light & Weight

Wed, 05 Aug 2009 01:35:43 +0200

V této rubrice postupně představím svoji freedivingovou výbavu. Podle posledního odhadu je její cena už skoro 50 tisíc, inu každý koníček něco stojí. Postupně sem dám i fotky a popis vybavení, zatím jen ale stručně o novinkách.

Dneska přibyly do výbavy hned 3 věci: tou první je baterka Lola Scot 3 Power LED - už se těším, až s ní vyplaším nějakého sumce! Další dlouho očekávanou důležitou součástí je obojek - závaží 2,7 kg (díky Ondro!) - na bazénové dynamiky. No, a abych nezapomněl, mám i nové plavecké brýle - ty staré se jaksi rozpadly.

Co je freediving

Mon, 27 Jul 2009 12:16:29 +0200

Tento blog jsem zahájil článkem o svém prvním freedive ponoru. Ne každý je ale zběhlý ve znalostech sportů pro různé šílence. Proto přináším pár formací o tom, co je vlastně freediving.

Je to potápění na nádech, kdy jediným vzduchem, který si člověk bere pod hladinu, je ten v jeho plicích. Freediving je cesta k poznání možností a schopností vlastního těla, je to kombinace obrovského vzrušení a hluboké meditace, je to sport, který člověka ovlivní, uchvátí, pohltí a pak mu to všechno vrátí v podobě úžasných zážitků z poznání sebe sama i světa skrytého hluboko pod hladinou. A je to vlastně i nejstarší a nejpřirozenější způsob potápění využívaný tisíce let.

Freediving je nebezpečný, pokud nedodržíte základní pravidla, z nichž to úplně nejdůležitější je mít vždy u sebe buddyho, tedy člověka, který ví přesně, co děláte, a který může kdykoliv okamžitě pomoci v případě, kdy to potřebujete. Někdy stačí jen podat ruku nebo lehce podepřít, ale pokud se této pomoci nedostane, co je vám platné, že hladina byla tak blízko.

Freediving je sport, který je možné provozovat v bazénu i na volné vodě. Má svá přísná pravidla a disciplíny. Cílem je doplavat co nejdál (v bazénu) nebo co nejhlouběji (na volné vodě), a to na jeden nádech. Nebo se soutěží v tom, kdo vydrží déle nehybně ležet s obličejem pod hladinou. Soutěže pak zastřešuje mezinárodní organizace AIDA, která má i české zastoupení.

V rekreační podobě je freedivingem vlastně i obyčejné šnorchlování, které každý u moře určitě zkusil, i když dosaženými hloubkami a časy se výkonnostní sportovci nedají vůbec porovnávat s rekreanty lovícími mušle u břehu. V tom pak tkví mystičnost tohoto sportu a lidé žasnou nad polorybami, které freediving provozují. Pokud netrénovaný člověk skočí do dálky, zvládne bez problému poloviční vzdálenost, než nejlepší atleti světa. Stejně tak stovku asi každý do 20 vteřin zaběhne a opět to bude jen dvakrát takový čas, než umí světový rekordman. U freedivingu je to jiné. Minutu bez dechu vydrží skoro každý, dvě minuty jen někdo, ale na závodech padají běžně šestiminutové hranice a světový rekord je přes 11 minut. Stejně tak při potápění - málokdo vyloví mušli z hloubky o moc větší, než 5 metrů, někdo se možná dostane do sedmi, osmi, ale světový rekordman Martin Štěpánek se ponořil do 122 metrů na jediný nádech, a to pouze vlastními silami - to je skoro čtvrt kilometru plavání a překonání tlaku až 13 kilogramů na centimetr čtvereční (asi 250 tun na celé tělo).

Přestože výkony špičkových freediverů se zdají být nepochopitelné (a to často i pro jiné freedivery), nejsou tito borci ničím jiným, než trénovanými sportovci. Nemají žábra ani plovací blány, pouze se nejlépe ze všech naučili využívat schopností lidského těla a dávno zapomenuté reflexy, které v sobě sice má každý, ale doma u televize je nepotřebuje využívat, takže o nich ani neví.

MOJE POPRVÉ

Mon, 27 Jul 2009 10:22:06 +0200

Je čtvrtek 23. 7. 2009. Meteorologové na dnešek předpověděli 36 ve stínu, což i při jejich obvyklé toleranci plus mínus deset stupňů znamená, že bude teplo. S Hansem, Ilčím a Ondrou míříme na Leštinku, přestože ještě večer jsme plánovali Heřmanice. Ty jsou prý ale kalný, takže jedeme směr východní Čechy.

Lano jsme spustili zhruba uprostřed lomu a začali s přípravou - každý jsme si dali dva zahřívací ponory kolem deseti metrů, plus k tomu dvě negativky. U desetimetrového warm-up ponoru jsem si udělal osobák, do té doby jsem se totiž nikdy nezkoušel potopit do větší hloubky. Následovaly vlastní ponory. První šel Ilčí, který otočil ve dvaceti a hlásil, že plate leží ještě asi o pět metrů níž. Druhý jsem šel já. Měl to být můj první regulérní ponor do hloubky v mém životě, přesto jsem nebyl vůbec nervózní.

Zatímco jsem se rozdýchával, Hans mi udělovat poslední rady: "Běž v klidu, pomalu, nekoukej na hodinky, dej to podle pocitů, nechoď na sílu, až budeš cítit, že bys to otočil, tak to otoč.". Ilčí mě jistil, tak jsem mu nahlásil, že zkusím asi 15 metrů, ostatně, na tu hloubku jsem měl taky nastavený alarm - Hans sice říkal, abych nekoukal na hodinky, ale alarm jsem zapnutý nechal. Rozdýchat, tři výplachy, uklidnit, nádech, pár paků a už ručkuju dolů - poprvé v životě - je to úplně nový nepoznaný pocit a člověk si na něho strašně rychle zvykne, asi tak po pěti vteřinách jsem byl přesvědčený, že nemůže být nic přirozenějšího, než svištět hlavou dolů podél lana. První metry jsem vyrovnal bez rukou, pak jsem do uší občas něco foukl (asi 3x). Klesám v klidu, pomalu, nekoukám na hodinky, pocity v pohodě, klídeček, začíná se stmívat, pomalu si říkám, že už brzo pípne alarm nastavený na 15 metrů, pak mi něco brnkne do nosu
a naprosto nečekaně se mi natažená ruka boří do bahna, zatímco nosem se opírám o plate. Hned mě napadlo, že jsem asi hluboko.

Vzpomněl jsem si na Ilčího, jak mluvil o platu v 25 metrech, a pomalu mi došlo, že jsem na dně Leštinky. Teprve v ten moment jsem uslyšel zapípat alarm. Byl jsem překvapený, ale v klidu. Uvědomil jsem si, že jsem docela v pohodě - vzduchu mám dost, uši vyrovnaný, tlak byl daleko menší, než při poctivých negativkách v bazénu, prostě mi to přišlo docela fajn. No vlastně ani ne tak fajn, jako spíš naprosto úplně šíleně skvělý! Nechtěl jsem riskovat, a protože jsem nevěděl, jak to půjde nahoru, začal jsem se vracet k bójce hned, jak jsem se vyhrabal z bahna.

Ilčího jsem potkal někde kolem 12 metrů. Po vynoření jsem lehl na bójku, v klidu vydýchal, koukl na hodinky a suše prohlásil: "Mimochodem, plate je v hloubce 24,4 metrů". Hans se začal smát a podával mi hned ruku. Gratuloval i můj buddy Ilčí.

Tak mám za sebou svůj první skutečný ponor a vím, že ten pocit budu mít už napořád v sobě. Doufám, že tímto začala má dlouhá životní etapa spojená s lanem končícím někde "tam dole". Celkem jsem se dneska na plate podíval čtyřikrát a ještě se, doufám, mnohokrát podívám i hlouběji, ale jen dneska to bylo poprvé a na to se přece nezapomíná.

Děkuji, Hansi, za dobré rady, Ilčí, Tobě díky za jištění a Ondrovi děkuju za pohotové fotky.

Miluju freediving!

Start

Sun, 26 Jul 2009 17:45:25 +0200

Tímto spouštím svůj blog. Bude to hlavně o freedivingu.