Doposud mě freediving bavil, ale o nějakém tréninku nemohla být řeč. Měl jsem i několikaměsíční období bez vody, pak jsem zašel párkrát na bazén a zase se odmlčel.
V poslední době se ale dostavily nečekané úspěchy (pro někoho to nic není, ale pro mě to úspěchy jsou), hlavně bez tréninku 88 m bez ploutví v bazénu a 25 m bez ploutví v hloubce. Říkám si: "sakra, chlape, kdybys trochu makal, tak to může být ještě lepší". Kromě toho se po třicítce potýkám s pocitem, že jestli něco nedokážu teď, tak za deset let už mé rozlámané tělo prolezlé všemi civilizačními chorobami nezvládne už ani vylézt bez zastávky do druhého patra.
A je tu ještě jeden důvod. Ani nevím, co mě vyhecovalo, ale přihlásil jsem se na svůj první závod, který je koncem října ve Zlíně, a to je dost dobrý důvod začít trochu makat.
Vzhledem k tomu, že mé ambice nejsou vysoké, tak tu budu klidně psát o své přípravě bez obavy z toho, že by nějaký soupeř záludně využil prozrazenou taktiku. Mým cílem je závod dokončit čistě a neskončit poslední. Zúčastním se obou vypsaných disciplín, tedy statiky (STA) - výdrž na nádech bez hnutí ve vodě (zkusím zvládnout 4:30) a dynamiky bez ploutví (DNF) - plavání na nádech v 25m bazénu bez ploutví (zkusím otočit na 75 metrech).
Chci trénovat v bazénu - vyvážení a techniku plavání mám v pořádku, budu trénovat tolerance na O2 a CO2. Pak musím začít dělat O2 a CO2 tabulky (opakované zádrže s postupným prodlužováním doby zádrže nebo zkracováním doby rozdýchávání) - toto jsem dělal v životě asi 3x a musím najít motivaci se s těmi tabulkami potrápit.
Největší problém ale vidím v kondici. Sezením na židli jsem zdegeneroval tak, že je pro mě problém jakýkoli rychlejší pohyb a tepová frekvence pak letí okamžitě do nebes. Tady bude práce nejvíc a vím, že se nestihnu pořádně připravit, ale jakékoli zlepšení bude jenom plus a později se kondička hodí také.
Takže pro začátek jsem si dal v bazénu 15x 44 metrů (bazén má na šířku 22, proto to divné číslo), a to bez ploutví a vždy s cca minutovou pauzou. Cílem by mělo být zvyknout si na kontrakce při plavání (u posledních pokusů to kopalo už po prvním bazénu na 22 metrech) a hlavně na přebytek CO2, protože ten se opakovanými pokusy a krátkým časem na rozdýchání pěkně hromadí.
Dalším tréninkem, se kterým jsem začal, a nejvíc se ho děsím, je trénink kondice. Začal jsem s během. No během. Spíš chozením s občasným popoběhnutím - víc ze sebe vymáčknout nedokážu. Našel jsem si v okolí pěkný 8,6km okruh s výškovým rozdílem 75 metrů a třemi stoupáními a zatím ho absolvoval včera za 1:07:08 a dnes za 1:04:58. Já vím, je to tragédie, ale kdybych aspoň trochu zlepšil schopnost zvládnout ponory bez toho, aby mi při plavání vylítl tep na 150, tak budu rád.
Dneska se asi večer poperu s tou tabulkou na O2 a zítra se těším na tu nejoblíbenější část tréninku - ve vodě.
Zde hledá