Je to tam! Další osobáček na hloubkách padl podle očekávání na soustředění v rakouském alpském jezeře Attersee. Že těch dosavadních 25 metrů z tuzemského lomu Leštinka posunu hlouběji, to jsem tak nějak tušil, ale že padnu až do hloubky 38,7 metrů, v to jsem ani nedoufal.
Byla to moje třetí akce na hloubkách. První dvě proběhly na Leštince, kde je dno 25 metrů hluboko. Při ponorech na Leštince jsem cítil, že těch pětadvacet je tak nějak na hraně, ale že když se zadaří, tak bych to mohl blíž ke třicítce natáhnout. V Attersee jsem si dal nejdřív tři zahřívací ponory do 17, 20 a 23 metrů a tři negativky (ponor ve výdechu) do 7 metrů.
Pak jsem se rozdýchal, u toho se párkrát napil (byly vlny) a zajel pod vodu. Otočil jsem to v hloubce 36 metrů pod hladinou Attersee a pádil k hladině. Celkový čas 1:23 byl hodně rychlý na to, že jsem dělal FIM (ponor s přítahy lana). Kluci na hladině dokonce tvrdili, že jsem tahal tak silně, až jsem ponořil celou bójku pod hladinu, což viděli naposledy v Čelistech.
Po krátké euforii z nového osobáku jsem šel na druhý pokus. Opět FIM a opět jsem spěchal. Padl jsem do slušné hloubky a rozhodl se to otočit. Koukám na hodinky (zapnul jsem si podsvícení) - 32 metrů. To už jsem byl ale přetočený hlavou nahoru. Říkám si, že ještě něco přidám, opět se otáčím hlavou dolů. Dvakrát škubnu, až se zastavuji o plate v hloubce 38,7 metrů. Otočka a návrat - celkový čas 1:24. Byl jsem zpět o vteřinu dřív, než jsem nahlásil buddymu.
Letos už to asi nepřekonám, takže se od této chvíle soustředím plně na říjnové závody v DNF a STA.
Zde hledá