Je mi 31, chodit umím už přes třicet let, ale běhat se učím až teď. Vůbec si nedovedu představit, že si jde někdo jen tak zaběhat, přitom relaxuje, kouká po krajince a kochá se přírodou. To prostě není možný. To já běžím poloviční rychlostí, než jdou chodkyně při chodeckém závodu na 3x takovou vzdálenost, než já běžím, a ještě u toho vnímám akorát tak nastupující infarkt. Ale aspoň mám co zlepšovat.
Včera jsem se opět dokopal k tomu, abych vstal v šest ráno a absolvoval svůj oblíbený 8,6km okruh, který je snad pořád do kopce, což je na okruh docela podezřelé. Nechtěl jsem to hrotit, ale nakonec jsem do toho dal dost. Úseky, které běhám, jsem u něco prodloužil a prudké kopce, které jdu, jsem zkusil jít svižněji. Výsledek byl pro mě docela překvapující - zlepšení o tři a půl minuty a celkový čas 1:01:29. Tak ta magická hodina už není tak daleko. No a co, že to jiní zaběhnou za pětadvacet a jiní ujdou za pětatřicet minut, oni zase nevydrží 5 minut pod vodou.
Ještě malá zmínka o večerním bazénu. Byli jsme tam jenom tři, tak jsem nedělal žádné maximálky, spíš jsem si jen hrál. Zkusil jsem simulovat FIM (Free Immersion - přitahování po laně do hloubky), a to tak, že jsem se odrážel od kanálků na dně - střídavě pravou a levou rukou. Dal jsem si takto pohodlně 66 metrů plus pět dolů a pět nahoru a nějaké kličkování u dna (zavazeli tam bublinkáři), takže celkem necelých 80 metrů. Kdyby to šlo takto snadno dolů a mohl jsem tak dát 40 metrů..., ale to je zatím sci-fi.
Zde hledá