Tento blog jsem zahájil článkem o svém prvním freedive ponoru. Ne každý je ale zběhlý ve znalostech sportů pro různé šílence. Proto přináším pár formací o tom, co je vlastně freediving.
Je to potápění na nádech, kdy jediným vzduchem, který si člověk bere pod hladinu, je ten v jeho plicích. Freediving je cesta k poznání možností a schopností vlastního těla, je to kombinace obrovského vzrušení a hluboké meditace, je to sport, který člověka ovlivní, uchvátí, pohltí a pak mu to všechno vrátí v podobě úžasných zážitků z poznání sebe sama i světa skrytého hluboko pod hladinou. A je to vlastně i nejstarší a nejpřirozenější způsob potápění využívaný tisíce let.
Freediving je nebezpečný, pokud nedodržíte základní pravidla, z nichž to úplně nejdůležitější je mít vždy u sebe buddyho, tedy člověka, který ví přesně, co děláte, a který může kdykoliv okamžitě pomoci v případě, kdy to potřebujete. Někdy stačí jen podat ruku nebo lehce podepřít, ale pokud se této pomoci nedostane, co je vám platné, že hladina byla tak blízko.
Freediving je sport, který je možné provozovat v bazénu i na volné vodě. Má svá přísná pravidla a disciplíny. Cílem je doplavat co nejdál (v bazénu) nebo co nejhlouběji (na volné vodě), a to na jeden nádech. Nebo se soutěží v tom, kdo vydrží déle nehybně ležet s obličejem pod hladinou. Soutěže pak zastřešuje mezinárodní organizace AIDA, která má i české zastoupení.
V rekreační podobě je freedivingem vlastně i obyčejné šnorchlování, které každý u moře určitě zkusil, i když dosaženými hloubkami a časy se výkonnostní sportovci nedají vůbec porovnávat s rekreanty lovícími mušle u břehu. V tom pak tkví mystičnost tohoto sportu a lidé žasnou nad polorybami, které freediving provozují. Pokud netrénovaný člověk skočí do dálky, zvládne bez problému poloviční vzdálenost, než nejlepší atleti světa. Stejně tak stovku asi každý do 20 vteřin zaběhne a opět to bude jen dvakrát takový čas, než umí světový rekordman. U freedivingu je to jiné. Minutu bez dechu vydrží skoro každý, dvě minuty jen někdo, ale na závodech padají běžně šestiminutové hranice a světový rekord je přes 11 minut. Stejně tak při potápění - málokdo vyloví mušli z hloubky o moc větší, než 5 metrů, někdo se možná dostane do sedmi, osmi, ale světový rekordman Martin Štěpánek se ponořil do 122 metrů na jediný nádech, a to pouze vlastními silami - to je skoro čtvrt kilometru plavání a překonání tlaku až 13 kilogramů na centimetr čtvereční (asi 250 tun na celé tělo).
Přestože výkony špičkových freediverů se zdají být nepochopitelné (a to často i pro jiné freedivery), nejsou tito borci ničím jiným, než trénovanými sportovci. Nemají žábra ani plovací blány, pouze se nejlépe ze všech naučili využívat schopností lidského těla a dávno zapomenuté reflexy, které v sobě sice má každý, ale doma u televize je nepotřebuje využívat, takže o nich ani neví.
freediver | 28. října 2009 v 0:27 | 
Na kurzy jsem se už dívala, že probíhají hodně často v Ostravě. A je fakt, že jsem si říkala, že i pouhá teorei by mi tam asi hodně dala. S praxí prostě nespěchám, dokud nebudu vědět, co zvládnu, co ne.
Zde hledá
Ahoj,
Za jakoukoli radu bych Ti byla vděčná, ale i kdybys nemohl (nechtěl říci cokoli k tomu, jak se zlepšovat, co trénovat... budu i nadále vděčným čtenářem Tvých stránek. 
Tvoje stránky mě zaujaly. Plánuješ časem rozšířit informace o tom, v čem spočívá kouzlo freedivingu? Kvůli zdraví (špatné oči) nemůžu nikdy praktikovat potápění hloubkové, takže kurzy nepřichází v úvahu, ale dost ráda se snažím v bazénu a běháním (či dalšími sportovními aktivitami)
vylepšit si kondici. Běžně s dechem vydržím na souši kolem minuty a půl, minuty tři čtvrtě, osobní rekord mám 2:17. Marně jsem se zatím pokoušela najít na internetu v češtině informace, jak třeba cvičit s dechem, jak si zlepšit dechovou výdrž pod vodou. Neměl bys prosím pro nováčka a nadšence nějakou užitečnou radu? Protože když vidím ten čase kolem šesti minut... musíš znát nějaké ty základní techniky práce s dechem.